Co spadlo na konci války při bombardování Ostravy do plynojemu?
Můj první vedoucí a
skvělý učitel, Jenda Lipovský, mi vyprávěl, jak to bylo za války s provozováním
plynojemu 20. 2. 1945 při ohlášeném spojeneckém leteckém náletu. Nebylo to
vůbec jednoduché. Vysoké pece musely být včas utlumené, neprodukovaly žádný
plyn, strusku ani železo. Plynojem byl odstaven pokud možno v horní poloze
plováku. Veškerá spotřeba plynu byla zastavena, světla v halách a na
odlévárnách zhasnuta, tekutá struska se nesměla vylévat. To vše proto, aby
letadla nebyla upozorňována na přesné umístění vysokých pecí. Lidé odešli do
krytů. Jen nejdůležitější profese zůstaly na pracovištích. Začaly padat a
vybuchovat bomby. Bylo veliké štěstí, že Američané netrefili žádný důležitý
provozní objekt. Avšak trefili protiletecký kryt na struskárně a v něm
zahynula řada ukrytých zaměstnanců.
Nálet skončil a lidé se
pomalu vraceli na svá pracoviště. Ale co to? Plovák plynojemu samovolně trvale klesal.
Plynový dispečer rychle obvolával telefonicky všechna odběrová místa, aby
zjistil „černého odběratele“. Ale bez úspěchu, všichni ukázněně zastavili odběr
plynu. Plovák stále pomalu klesal, a
nebezpečí, že se plynojem vyprázdní, tlak klesne v plynové síti na nulu a
chladnoucí potrubí začne přisávat vzduch, bylo stále větší a větší. Směs plynu
a vzduch v uzavřeném prostoru plynového potrubí vždy hrozila výbuchem. Na
výbuch stačila malá jiskřička. Plynový dispečer neztratil duchapřítomnost a
volal plynového technika a údržbáře ke kontrole potrubí. To bylo v pořádku. Tak
rychle běželo na plynojem, na stále klesající plovák. Byl nejvyšší čas. Plovák
skoro dole, závaží nahoře, a stále nevíme co je příčinou. Rychle vyběhli po
schodech na první plošinu a ejhle ve vrchní části plováku v plechu byla okrouhlá
díra o průměru cca 30 cm a z ní fičel vysokopecní plyn do ovzduší. Rozhodnutí muselo přijít okamžitě, bez
průtahů a diskuzí. Vyžadovala si to kritická situace. Kontroloři si sundali
vlastní prošívané kabáty (bylo chladno), zkontrolovali směr větru a po jeho
směru se přiblížili opatrně k otvoru. Otvor byl čistý, bez nějakých cizích
předmětů, jen okraje plechového pláště byly jako otrhané, prohnuté dolů, do
plynojemu. Bylo jasné, že do plynojemu něco při náletu spadlo a prorazilo
vrchní část pláště. Co to bylo, nikdo nevěděl. Byla to bomba, nebo nevybuchlý
protiletecký šrapnel, nebo část zasaženého letadla??? Na úvahy nebyl čas.
Prošívaným kabátem ucpali otvor, tím zamezili hlavnímu úniku plynu a zastavili
klesání plynojemu. Kabát zatížili přineseným kusem plechu a rychle rozhodli co
dělat dále, aby se plynojem mohl provozovat.
Jedna skupina údržbářů
běžela pro „dýchací aparáty“ (přístroj, který umožnil pracovat v prostředí
zamořeném plynem), nasadila si je a k otvoru připravila kabely svařovacího
agregátu. Druhá parta běžela do dílny a připravila z potrubí fí 500mm
krátký nástavec s přírubou a utěsněným víkem. Tuto součást vynesli na
plynojem k otvoru, odšroubovali víko, aby plyn mohl stoupat a hořet. Nasadili
nátrubek přes otvor a okraje přivařili k plechu plynojemu. Při svařování
se unikající plyn vznítil, ale jeho spalování v otevřeném prostoru nikomu
nevadilo, jen bylo třeba dávat pozor na popálení. Po svaření celého obvodu
nátrubku, zpětně nasadili těsnění a víko přitáhli šrouby. A bylo po úniku
plynu, vysoké pece mohly pomalu obnovit provoz a plynojem doplnit na bezpečný
objem. Celá akce byla za 2 hod hotová. Akce na olympijskou zlatou. Ale co leží
ve vodě a bahně na dně plynojemu, to nikdo nevěděl tenkrát a nedovědělo se to 28
let.
Až při další opravě, po
havárii plováku, v roce 1973 jsme se rozhodli cizí předmět ze dna
plynojemu odstranit. Proč? Protože nám policejní pyrotechnici řekli:“ pokud je
v plynojemu letecká puma z náletu dne 20. 2. 1945, je veliká
pravděpodobnost, že trvalé drobné otřesy a chvění dna ji dříve nebo později
odpálí“. To sdělení nás pořádně vyděsilo. Výbuch by rozmetal plynojem, voda
zničila celé okolí pecí a hořící plyn by zkázu dokonal. Takže rozhodnuto:
Předmět (na 80 % puma) musí ven. Plynojem se po dalších pečlivých přípravách
znovu odstavil, údržbáři vypálili otvor do plynojemu. Dobře instruování vybraní
pracovníci si navlékli nepromokavé rybářské obleky, vzali lopaty a šli opatrně
hledat cizí předmět. Hledali pod průlezem, kde do plynojemu spadl. Tam nic
nebylo. Hledali dále a dále, až HURÁ našli. Byl to válcový předmět, teď už
s jistotou BOMBA. Následoval okamžitý telefonát na pyrotechniky a
organizování bezpečnosti při převozu ze závodu na střeliště. Zastavený provoz
na silnici, evakuací zaměstnanců a další opatření nebyla zbytečná, protože 120
kg vážící puma byla aktivní. Všichni
v závodě si oddechli a Láďa, který bombu v bahně nohou vyšmátral,
dostal mimořádnou odměnu 200 Kč, což bylo tenkrát normální.
Jak
jsme později zjišťovali, byl náš plynojem jediný, který „přežil“ plný zásah
letecké bomby. Kdyby bomba vybuchla, tak rozměr katastrofy by byl obrovský:
úplně zničený plynojem, 50 000 m3 vody by zaplavilo a „spláchlo“ okolí,
plynočistírnu, kolejiště, 6. ústřednu, plynovody
