21.srpen 1968

Na  ten den nelze zapomenout.  20.srpna odpoledne  jsme odcházeli  z práce s pocitem , že je skoro všechno  v pořádku ( provoze není nikdy úplně všechno v pořádku).  Pece vypouštěly surové železo podle harmonogramu, poruchy žádné, surovin dostatek a doprava jezdila „načas“. Provozní klid. Těším se na  večer strávený doma s rodinou a návštěvou z jižní Moravy.

V noci ,nebo nad ránem, mi drnčí na nočním stolku telefon. To nevěstí nikdy nic dobrého, asi nějaká vážná porucha, říkám si v polospánku.  Zvedám sluchátko a slyším nervozní hlas dispečera:“ Josefe, je zle. Před branou stojí tank a další jedou okolo, pusť si zprávy a uslyšíš co se děje ,jsme obsazování  Rusáky. Přijeď co nejdříve do závodu . Snad se nějak dostaneš. Svolávám všechny vedoucí. Nashle.“

 V momentě jsme všichni vzhůru, já se oblékám a rodinná návštěva i manželka uvažují co dále. Jen roční syn Zbyněk klidně spí. Po krátké poradě je rozhodnuto. Návštěva pojde domů na jižní Moravu, Zbyňka zavezeme k paní která jej vždy dopoledne hlídá , manželka musí do práce lidem připravit výplatu a já pádím do garáže pro auto a rychle do závodu.

Cestou si vybavuji povídání mého prvního šéfa Jendy o tom jak organizovali vysoké pece, když přišli Němci obsadit Ostravu. Je to zajímavá paralela.

Před závodem stojí ruský tank a míří na vstupní bránu. Dovnitř vstupuji jako vždycky a běžím na dispečink zhodnotit situaci. Oba dispečeři hlásí:“ Prozatím všechno jede“.  Oddechnu si a říkám „plynovému dispečerovi“ drž bečku (plovák plynojemu) nahoře. To znamená plný plynojem. Mezitím se schází skoro celé vedení závodu, aby rozhodlo co dál. Válečné poznatky z roku 1939 se začaly uplatňovat a první rozkazy byly vyřčeny. 

Za prvé: zajistit, aby všechny agregáty měly svou obsluhu, pro případ ,že by se lidé z domovů nedostali do práce a nemohli vystřídat současné osádky.   Pro lidi, kteří nemají vystřídání a musí zůstat u strojů je nutné zajistit jídlo a pití v kantině.               

        Za druhé: částečně omezit výrobu pecí,  aby nevznikaly zbytečné poruchy, které by se těžko odstraňovaly.  

           Za třetí: získat informace o fungování dopravy a její výhled (pokud možno).  Dodržovat harmonogram odpichů.                         

            Za čtvrté: zkontrolovat a doplnit všechny zásobníky koksu, aglomerátu a vápence a zjistit stav ve výrobě a dodávkách těchto materiálů 

            Za páté :  Zajistit rozpis mimořádných služeb vedoucích na všech střediscích a provozech. Závodní mimořádná služba bude pracovat na dispečinku a bude informovat podnikové vedení  .

Žádná politika, výroba měla přednost. Tíživá situace se projevila příznivě na všech lidech v závodě. Povinnosti a úkoly, i mimořádné, byly plněny přesně a včas. Lidé si vycházeli vstříc, nikdo nebručel a nenadával . Stáli jsme při sobě, protože nikdo nevěděl co bude dále. Pojede závod, budeme chodit do práce, nebude se zatýkat?  To nikdo nevěděl.

Většina vedoucích byla v závodě a sledovali vývoj „internacionální pomoci“.  Sledovali jsme zprávy z rozhlasu, ale ty se týkaly hlavně Prahy.  Z Ostravy skoro nic. Tak jsme dělali to co jsme uměli nejlépe,vyrábět surové železo a zajišťovat plyn pro chod podniku. 

Střídání proběhlo dobře, na odpolední směnu  přišli všichni    pracovníci. Agregáty byly obsazeny, doprava fungovala.  Vedení rozhodlo, že někteří vedoucí půjdou v 18.hod  domů si odpočinout  a nastoupí zítra v 6.00 hod do práce.  Bylo nutné zajišťovat kontinuitu řízení výroby.  

Také střídání z odpolední na noční směnu proběhlo bez problémů, výroba běžela  a doprava fungovala.

Příští den ráno vedení zhodnotilo situaci , omezilo mimořádné služby s cílem stabilizovat výrobu a předejít poruchám.

První šok přešel a všichni začali uvažovat co bude dále, jaké bude zásobování základními potravinami a hlavně zjišťovat co doma v ledničce nebo spíži chybí . Bude cukr a chléb? Budou výplaty? Kde zásoby koupíme? Měli jsme obavy zda lidé místo do práce nebudou běhat po obchodech  a doplňovat zásoby.  Proto mimořádné služby vedoucích ve zmenšeném rozsahu pokračovaly  .

  V průběhu dalších dnů  se v našem závodě  nic mimořádného nestalo, výroba se dostávala do normálu  , služby byly bezpředmětné a byly zrušeny.  Zaměstnanci chodili do práce a vedení státu se připravovalo  na další politický boj.  Ale to už je jiná kapitola.     

A závěr: ani Němci v roce 1939,ani Rusové v roce 1968 si nedovolili vysoké pece ohrozit nebo zastavit.   AŽ………