Vítkovická koksovna.

 Z vysokých pecí na koksovnu bylo jen pár kroků. Mohli jste jít kolem první vysoké pece,druhé ústředny a chladící věže koksu, nebo podchodem pod rudným mostem u čtvrté vysoké pece. Vždy jste se dostali do úplně jiného „světa“, světa koksu. Zmizela vůně žhavého tekutého i spáleného železa , zmizela dráždivá sirná vůně strusky. Byli jste na koksovně, kde vonělo pomleté koksovatelné uhlí, žhavý i vodou schlazený koks,nebo karcinogenní surový koksový plyn plný dehtu a benzolu. Každý provoz vysokopecního závodu voněl jinak. Byly to pro nás známé vůně. Byli jsme skoro doma.

Vítkovická koksovna byla nejstarší koksovnou v Česku . První písemná zpráva o existenci koksovacích pecí v Rudolfově huti, předchůdci Vítkovických železáren, pochází z roku 1831.

Koksovny  bývají situovány v areálech hutí - hutní koksovny, nebo v blízkosti šachet - důlní koksovny. Vítkovická koksovna byla mimořádná; nacházela se jednak v blízkosti  vysokých pecí a také v sousedství Dolu Hlubina. Takové umístění koksovny bylo unikátní. Uhlí ze šachty bylo dopravováno přímo „přes plot“ pásem do uhelné služby(US) koksovny. Pro toto situování  se vítkovická koksovna( bez chemické části), spolu s přilehlým dolem a vysokými pecemi stala v r. 1999 součástí národní kulturní památky (dnešní Dolní oblast Vítkovice).

Památkáři chtějí, aby taková památka (průmyslová památka) zůstala do budoucna v takovém stavu, v jakém byla v okamžiku ukončení provozu. To zdaleka neodpovídá současnému stavu koksovny v památce; co zbylo je torzo, které jen připomíná vítkovickou koksovnu, nic víc. A to se proslýchá, že se připravují další bourání a demontáže zejména v rámci koksárenské baterie č. 5.

 Vložit druhou část koksovny

Ale pozor, koksovací baterie měly jednu základní potřebu. Po celou dobu životnosti (

                  Nové čistění vysokopecního  plynu.

Psal se rok 1960  , závod 1. vysoké pece procházel modernizací,  byly , mimo jiné, zavedeny dvou zvonové sazebny , které umožnily zvýšení tlaku plynu ve vysoké peci a nastala revoluce v technologii čistění plynu.

Stará plynočistírna Elga byla zrušena(1969) , byly zrušeny vodní  skrubry, Theisen. Jen prašníky na hrubé čistění vysokopecního plynu  v bízkosti pecí zůstaly. Plocha ve středu závodu se uvolňovala  a čistění vysokopecního plynu z pecí 1, 4 a 6 se přesunulo do nové ,licenční, čistírny LURGI.

Vyrostl nový prostorný velín s usměrňovači elektrického proudu v přízemí. Byly vybudovány  vodní skrubry, venturiho čističe a hlavně finální , mokrý elektrostatický odlučovač nečistot a vodních kapek. Každá nádoba měla ve spodní části specielní uzávěr, který nepropouštěl plyn , ale jen znečištěnou vodu do odpadního kanálu.

                               21.srpen 1968

Na  ten den nelze zapomenout.  20.srpna odpoledne  jsme odcházeli  z práce s pocitem , že je skoro všechno  v pořádku ( provoze není nikdy úplně všechno v pořádku).  Pece vypouštěly surové železo podle harmonogramu, poruchy žádné, surovin dostatek a doprava jezdila „načas“. Provozní klid. Těším se na  večer strávený doma s rodinou a návštěvou z jižní Moravy.

V noci ,nebo nad ránem, mi drnčí na nočním stolku telefon. To nevěstí nikdy nic dobrého, asi nějaká vážná porucha, říkám si v polospánku.  Zvedám sluchátko a slyším nervozní hlas dispečera:“ Josefe, je zle. Před branou stojí tank a další jedou okolo, pusť si zprávy a uslyšíš co se děje ,jsme obsazování  Rusáky. Přijeď co nejdříve do závodu . Snad se nějak dostaneš. Svolávám všechny vedoucí. Nashle.“

 V momentě jsme všichni vzhůru, já se oblékám a rodinná návštěva i manželka uvažují co dále. Jen roční syn Zbyněk klidně spí. Po krátké poradě je rozhodnuto. Návštěva pojde domů na jižní Moravu, Zbyňka zavezeme k paní která jej vždy dopoledne hlídá , manželka musí do práce lidem připravit výplatu a já pádím do garáže pro auto a rychle do závodu.

                                           Odpich.

Odpich znamená pravidelné vypouštění tekutého surového železa ze spodní části (nístěje) vysoké pece. Takových odpichů se dělalo 8 až  10 za 24 hod.

 Odpich je obřad, rituál, který má své postupy a pravidla.

Odpich je  dílčí inventura práce nejen vysokopecařů, ale i všech předcházejících profesí a technologií. Ať je to těžba vhodných železných rud, vápence  a jejich úprava, doprava, homogenizace, aglomerování, odtřídění drobných podílu a jejich využití, nebo těžba uhlí, výroba koksu. To vše a mnoho dalších postupů je třeba vyhodnocovat  než mohou vysokopecaři  určit  a realizovat správný způsob sypání surovin do pece. A co navíc, pecaři musí předvídat a sledovat  řadu dalších ukazatelů, protože  každý technologický  zásah  na sazebně ( vstupní, násypné,zařízení do vysoké pece) se projeví  až při odpichu za 8 hod.

Vlastní opich začne vypouštěním horní strusky, kdy se sníží hladina tekutých produktů v peci.  Pak první tavič provádí kontrolu připravenosti . Obejde pec na pecní plošině a zkontroluje chlazení výfučen a jejich čistotu. Dále zkontroluje naplnění ucpávačky ucpávací hmotou a správnost provedení  odlučovače železa a spodní strusky ,“ryn“ a jejich vysušení. Důležité je správné postavení „veronik“( pojizdných misičů), a struskových pánví, aby železo a struska netekly do kolejiště. Podívá se na hodiny a společně s osádkou si začnou oblékat ochranné oděvy  . Klobouk, halenu, rukavice, kamaše vše je uzpůsobeno tak ,aby kapky tekutého kovu ztékaly nebo se odrážely od látky a nemohly ji propalovat. Ty nejlepší ochranné oděvy byly zhotoveny z látek které měly hliníkovou povrchvou vrstvu. Taviči vypadali jako obalení „alobalem“. Oděvy byly velmi účinné odrážely teplo i kapičky železa.

          Nasadí nový vrták do vrtačky odpichu. Hrot vrtáku umístí přesně na odpichový otvor a spustí elektromotor. Osádky tlačí vrtačku do otvoru a tím začíná vlastní odpich. Je třeba vrtat aspoň 1,5 m přes ztvrdlou ucpávací hmotu z předcházejícího odpichu.

Po několika minutách vrtání se objeví  malý pramínek surového železa, to je znamení že otvor je provrtán a vrták se musí vytáhnout. Tok surového železa sílí , železový žlab se pomalu plní a hladina stoupá.Železo pak přes syfonový odlučovač vytéká  a směrováno žlaby do veroniky. Tavič odebere vzorky železa pro chemickou laboratoř. Povrch žhavého tekutého  železa je vždycky trochu jiný a zkušení taviči a mistři s vysokou přesností určují  jeho chemické složení a teplotu. Na základě odhadu je možné provést korekční zákrok  až o půl hodiny dříve, než se tavič doví přesnou analýzu z  laboratoře. Železo stále teče, ale už se objevuje také struska,která plave na povrchu a musí se usměrnit na opačnou stranu odlévárn  než železo, tedy do struskových pánví.

Teď musí pracovat naplno odlučovač na konci hlavního železového žlabu. Strusku nechceme v železe  a ani  železo ve strusce. Při smíchání vždycky vzniknou ztráty.

Pec se pomalu vyprazdňuje strusky  ve žlabu přibývá  a železa ubývá. Když hladina tekutých produktů  v peci klesne natolik, že žhavý plyn se prodírá odpichovým otvorem ven, odpich končí.  Ale závěr je hodně efektní . Plyn sebou strhává kapičky žhavého  železa , ty na vzduch hoří a vytvářejí  nádherný ohňostroj , až 15 m dlouhý. To je něco pro exkurze  a filmaře.  A když přišla nějaká vzácná návštěva a chtěla vidět odpich, tak jsem předem telefonoval na pec: „Zdeno  ,  odpich na čas a závěr pořádně „vyfrkat“ ať  návštěva něco vidí.“  Ohňostroj se většinou povedl. Říkám většinou, protože i u odpichu se mohlo přihodit něco nepříjemného.

Mohla  se vytrhnout ucpávací hmota z minulého odpichu,  mohla být uměle zkrácena doba odpichu ,protože byla plná veronika , nebo železo teklo mimo vytýčenou trasu do veroniky. Nebo ucpávačka nebyla schopna překonat  tlak tekoucího kovu  a ucpávací hmotu natlačit do odpichového otvoru.  Potom se muselo okamžitě omezit foukání do pece, snížit výroba  až do odstranění závady