21.srpen 1968

Na  ten den nelze zapomenout.  20.srpna odpoledne  jsme odcházeli  z práce s pocitem , že je skoro všechno  v pořádku ( provoze není nikdy úplně všechno v pořádku).  Pece vypouštěly surové železo podle harmonogramu, poruchy žádné, surovin dostatek a doprava jezdila „načas“. Provozní klid. Těším se na  večer strávený doma s rodinou a návštěvou z jižní Moravy.

V noci ,nebo nad ránem, mi drnčí na nočním stolku telefon. To nevěstí nikdy nic dobrého, asi nějaká vážná porucha, říkám si v polospánku.  Zvedám sluchátko a slyším nervozní hlas dispečera:“ Josefe, je zle. Před branou stojí tank a další jedou okolo, pusť si zprávy a uslyšíš co se děje ,jsme obsazování  Rusáky. Přijeď co nejdříve do závodu . Snad se nějak dostaneš. Svolávám všechny vedoucí. Nashle.“

 V momentě jsme všichni vzhůru, já se oblékám a rodinná návštěva i manželka uvažují co dále. Jen roční syn Zbyněk klidně spí. Po krátké poradě je rozhodnuto. Návštěva pojde domů na jižní Moravu, Zbyňka zavezeme k paní která jej vždy dopoledne hlídá , manželka musí do práce lidem připravit výplatu a já pádím do garáže pro auto a rychle do závodu.