Odpich.

Odpich znamená pravidelné vypouštění tekutého surového železa ze spodní části (nístěje) vysoké pece. Takových odpichů se dělalo 8 až  10 za 24 hod.

 Odpich je obřad, rituál, který má své postupy a pravidla.

Odpich je  dílčí inventura práce nejen vysokopecařů, ale i všech předcházejících profesí a technologií. Ať je to těžba vhodných železných rud, vápence  a jejich úprava, doprava, homogenizace, aglomerování, odtřídění drobných podílu a jejich využití, nebo těžba uhlí, výroba koksu. To vše a mnoho dalších postupů je třeba vyhodnocovat  než mohou vysokopecaři  určit  a realizovat správný způsob sypání surovin do pece. A co navíc, pecaři musí předvídat a sledovat  řadu dalších ukazatelů, protože  každý technologický  zásah  na sazebně ( vstupní, násypné,zařízení do vysoké pece) se projeví  až při odpichu za 8 hod.

Vlastní opich začne vypouštěním horní strusky, kdy se sníží hladina tekutých produktů v peci.  Pak první tavič provádí kontrolu připravenosti . Obejde pec na pecní plošině a zkontroluje chlazení výfučen a jejich čistotu. Dále zkontroluje naplnění ucpávačky ucpávací hmotou a správnost provedení  odlučovače železa a spodní strusky ,“ryn“ a jejich vysušení. Důležité je správné postavení „veronik“( pojizdných misičů), a struskových pánví, aby železo a struska netekly do kolejiště. Podívá se na hodiny a společně s osádkou si začnou oblékat ochranné oděvy  . Klobouk, halenu, rukavice, kamaše vše je uzpůsobeno tak ,aby kapky tekutého kovu ztékaly nebo se odrážely od látky a nemohly ji propalovat. Ty nejlepší ochranné oděvy byly zhotoveny z látek které měly hliníkovou povrchvou vrstvu. Taviči vypadali jako obalení „alobalem“. Oděvy byly velmi účinné odrážely teplo i kapičky železa.

          Nasadí nový vrták do vrtačky odpichu. Hrot vrtáku umístí přesně na odpichový otvor a spustí elektromotor. Osádky tlačí vrtačku do otvoru a tím začíná vlastní odpich. Je třeba vrtat aspoň 1,5 m přes ztvrdlou ucpávací hmotu z předcházejícího odpichu.

Po několika minutách vrtání se objeví  malý pramínek surového železa, to je znamení že otvor je provrtán a vrták se musí vytáhnout. Tok surového železa sílí , železový žlab se pomalu plní a hladina stoupá.Železo pak přes syfonový odlučovač vytéká  a směrováno žlaby do veroniky. Tavič odebere vzorky železa pro chemickou laboratoř. Povrch žhavého tekutého  železa je vždycky trochu jiný a zkušení taviči a mistři s vysokou přesností určují  jeho chemické složení a teplotu. Na základě odhadu je možné provést korekční zákrok  až o půl hodiny dříve, než se tavič doví přesnou analýzu z  laboratoře. Železo stále teče, ale už se objevuje také struska,která plave na povrchu a musí se usměrnit na opačnou stranu odlévárn  než železo, tedy do struskových pánví.

Teď musí pracovat naplno odlučovač na konci hlavního železového žlabu. Strusku nechceme v železe  a ani  železo ve strusce. Při smíchání vždycky vzniknou ztráty.

Pec se pomalu vyprazdňuje strusky  ve žlabu přibývá  a železa ubývá. Když hladina tekutých produktů  v peci klesne natolik, že žhavý plyn se prodírá odpichovým otvorem ven, odpich končí.  Ale závěr je hodně efektní . Plyn sebou strhává kapičky žhavého  železa , ty na vzduch hoří a vytvářejí  nádherný ohňostroj , až 15 m dlouhý. To je něco pro exkurze  a filmaře.  A když přišla nějaká vzácná návštěva a chtěla vidět odpich, tak jsem předem telefonoval na pec: „Zdeno  ,  odpich na čas a závěr pořádně „vyfrkat“ ať  návštěva něco vidí.“  Ohňostroj se většinou povedl. Říkám většinou, protože i u odpichu se mohlo přihodit něco nepříjemného.

Mohla  se vytrhnout ucpávací hmota z minulého odpichu,  mohla být uměle zkrácena doba odpichu ,protože byla plná veronika , nebo železo teklo mimo vytýčenou trasu do veroniky. Nebo ucpávačka nebyla schopna překonat  tlak tekoucího kovu  a ucpávací hmotu natlačit do odpichového otvoru.  Potom se muselo okamžitě omezit foukání do pece, snížit výroba  až do odstranění závady